Roman
Roman rozšířil naše řady v létě 2007. Hraje na el. kytaru přes aparát vyrobený jeho otcem, slavným Českým výrobcem kytarových komb. Většinou hraje doprovodnou kytaru, ale nějaké ty vyhrávky a sóla na něj také zbyly. Krom toho má i jisté skladatelské ambice a je možné, že v budoucnu obohatí repertoár Faradu některými svými kousky.
Jak začínal hrát?
Hudbu objevil cca v 10ti letech, když si se sestrou začal na tátově gramofonu potají pouštět desku s Beatles, namísto dosavadních Šmoulů a Dády Patrasové. Sestra se ihned začala učit brnkat na kytaru. Roman chtěl taky, ale nechtěl se opičit po starší sestře, tak se nic nenaučil.
Další léta strávil tím, že chodil do Lidušky (kam ho zapsali muzikální rodiče) trpět lekcemi klavíru, zatímco ostatní děti chodily hrát ven fotbal. Po několika letech se mu povedlo rodiče ubrečet, aby ho z klavíru odhlásili, za tu dobu však stačil pochytit hrstku hudební teorie.
Romanovi však od té doby něco chybělo, a tak přišlo na řadu tajné koketování se sestřinou kytarou. První tóny, první akordy, první rozřezané prsty. Brzy toho zase nechal a vydal se do Prahy studovat elektrotechniku a informatiku na ČVUT.
Jak čas běžel, Roman získal v Praze nové kamarády a dva z nich - Kulich a Eva - se rozhodli, že s ním založí kapelu. Eva koupila z druhé ruky basu, Kulich vytáhl starou španělku a od Romana se očekávalo, že někde schrastí bicí. V Romanově srdci však záhy naskočily staré vzpomínky na sestřinu krásnou zvučnou kytaru a místo bicích si koupil za 800 Kč tříčtvrteční nenaladitelnou zkroucenou Strunalku. Plán založit kapelu se nakonec nerealizoval, ale Roman začal konečně pilně cvičit na kytaru, trávil tím hodiny denně a brzy ho nenaladitelná Strunalka začala štvát a pořídil si svou první elektrickou.
A takhle to, prosím, začalo.
Jak přišel k Faradu?
2005 - Kateřina, tehdejší přítelkyně. Kontakty na jistého (v té době) pseudosatanistu Michala. Ten byl v té době tahounem celého hudebního uskupení (myslím že tehdy si snad ještě ani neříkalo Farad). Roman bydlel už několik let v Přílepech v podnájmu a přes Káťu se konečně seznámil s Michalem. Jezdil s ním autobusem a Michal si občas posteskl, že jejich tehdejší kytaristka Adéla to jaksi fláká a že by ji nejradši vyhodil, ale nemá náhradu. Roman se zmínil, že se už nějakou dobu učí drnkat a dva dny na to byl pozván na zkoušku a ať prý si vezme kytaru. Inu, vzal si ji, zahrál si s klukama a od té doby to tak pokračovalo až dodnes.