Matylda
Matylda poctila svou přítomností zbloudilou kapelu v dubnu 2007. S nadšením a s rockem v srdci si vypůjčila od svého dědy starou basu Jolanu, kterou počala trestat syrovými tóny Faradovské tvorby. Nyní působí v kapele jako basačka, příležitostná textařka a jakási manažerka.
Hudbu milovala již od dětství, vyrůstala na gramofonových deskách od Led Zeppelinu, Pražského výběru aj. Jako malá chtěla hrát na klavír, místo klavíru dostala flétnu, na kterou hrála asi tři roky. Začalo jí to silně nebavit, tak flétnu zašantročila do šuplíku a hudbě se věnovala jen skrze sluchátka od walkmana. V patnácti letech chtěla začít hrát na kytaru, máma jí to však vymluvila se slovy, že na kytaru hraje každej a ať se chopí basy. Jednu stařičkou baskytaru jí vypůjčila od svého kolegy z práce. Nicméně baskytara ležela většinu času v koutě, protože Matyldě chybělo hudební vzdělání a ani netušila, jak by měla baskytaru spárvně držet.
Ale ani to ji nezastavilo a začala o sobě na základce šírit fámy, že začíná hrát na basu. Což nebylo zas tak úplně od věci, protože když byla Matylda na konci prváku, tak ji její bývalý spolužák seznámil se dvěma kluky, co spolu hrajou (Michal a Libor), ale kterým chyběla do party basa. Tak tedy přijela na zkoušku a domluvili se na další spolupráci. Ironií je, že měla vlastně dříve kapelu než nástroj, na který by uměla hrát. Zjistila, že čtyři struny není zas až tak tvrdý oříšek k rozlousknutí. Zakoupila tedy baskytaru Cort a 150 Wattové kombo Warwick a začala s klukama šířit decibely do světa. Asi po čtyřech měsících působení v kapele a po prvním koncertu zjistila, že hudba a kapela jsou jí naprosto vším a začala chodit na doučování. Přes všechny ty puchýře a křeče je baskytaře stále věrná a nikdo z nás nepochybuje, že Matylda žije se svou baskytarou v dokonalé symbióze a že tomu tak bude navždy.