2003 - Před Faradem
Všechno to začalo v roce 2003 na letním táboře v Lounovicích pod Blaníkem, kde se potkali Libor s Michalem. Libor měl v té době za sebou několik let hraní na klavír a Michal zase... rád poslouchal hudbu. Především si ale kluci spolu rozuměli a zjistili, že oba bydlí ve Velkých Přílepech, takže slovo dalo slovo a po návratu z tábora se Michal začal učit na španělku. První písnička, kterou si spolu zahráli, byla Narcotic od Liquida.
Ke kapele se brzy přidal zvídavý kluk z vedlejší vesnice - Tomáš Břečka alias Močál (ze kterého se později stal skvělý beatboxer). Do tria vnesl zpěv a kytaru. Co se týče zpěvu, ten lze nazvat lehce kontroverzním, ale na kytaru hraje Močál dodnes moc pěkně, okouzluje své přátele nádherně vybrnkávanými španělskými rytmy. A beatboxem. Před koncertem na Přílepské bowli (podzim 2008) během nazvučování nástrojů na pódiu úspěšně bavil (po několika pivech na kuráž a lepší hlas) davy fanoušků svými beatboxovými kreacemi na různá témata (pohoda, vztek, ICQ...) a sklidil obrovské ovace. Pravděpodobně se z toho stane tradice, málokterá kapela dokáže pobavit i během zvučení. Ale to už předbíhám, vraťme se zpět do roku 2004.
V té době se zkoušky přesunuly z prádelny Liborovy maminky do garáže Michalova tatínka, garážový sen však netrval dlouho a Michalovi rodiče kluky i decibely brzy vypudili zase pryč.
A tak se začala s pomocí kamarádů (hlavně Thomase) vyklízet a upravovat kotelna v Liborově domě; byla (a dodnes ještě z části je) plná krabic s knihami, podezřelými obchodními spisy, pastelkami a buhví čím ještě. Každopádně se z kotelny stalo docela útulné a prostorné (jelikož tehdy ještě Libor neměl bicí - největšího žrouta prostoru v kapele) místo ke zkoušení.
Poté přišel důležitý okamžik - kapela poznala svého prvního bubeníka a okusila tak kouzlo hraní ve společném rytmu. Do kapely totiž přišel Pepa a jeho několik kotlů, činelů a paliček. Ne však na dlouho, otec mu hraní po měsíci zakázal. Pepa musel odejít, ale něco po něm klukům zůstalo - jednak poznání, jaké to je hrát do rytmu bubnů a hlavně druhá věc - bicí souprava, kterou Pepa ponechal ve zkušebně svému osudu. Chvíli tam tak osiřelá stála, ale v létě 2006 se jí Libor otcovsky ujal, pořídil si jakousi knihu plnou bubenických notiček a podivných značek a pustil se do učení.
V této době také přichází mladá kytaristka Adéla. Naše bezejmenná parta se pak ocitá na přílepském plese, kde se po několika pivech ujímá úplně cizích nástrojů a hraje pro stejně opilé obecenstvo dvě písně - Sweet dreams od Mansona a Zombie od Cranberries. Bylo to sice strašný, ale u alkoholem omámených lidí mělo spontánní minipředstavení celkem úspěch, což samozřejmě kapelu povzbudilo. A tak se v záři pokračuje s nacvičováním revivalů a začíná se pracovat i na vlastní tvorbě - Vzdor, Hell on FEL, Praha.
Bohužel, jak to tak bývá, mládí je neklidné a přelétavé a Adéla přestala svůj čas investovat do hudby a Michal ji začátkem roku 2007 z kapely odporoučel.
V té době, v úplně jiném koutě Prahy, se jistá mladá dáma jménem Matylda začala zničeho nicučit hrát na basu. Zřejmě aby ve škole mezi spolužáky byla hustá? :-) Kdo ví... Každopádně se to brzy rozkřiklo a jeden z jejích spolužáků ji seznámil "se dvěma kamarády co hrajou a nemaj basáka" - s Michalem a Liborem. Matylda přijela zkusmo na zkoušku, klukům se její hraní zalíbilo a od té doby dojíždí pravidelně :-) Zpočátku byla Matylda skutečný začátečník, sama o tom říká, že "měla kapelu dřív než basu", ale pravdou je, že je to dívka velmi učenlivá, hraní se jí zalíbilo, brzy si našla dokonce učitele a dnes je z ní starý mazák.
Přichází další velký moment - hraní na zahradní oslavě :-) V rámci této akce se kapelou mihnou Anežka (housle, zpěv) a Tonda (zpěv) a také Markéta, která se nemihne, ale už v kapele zůstane. Hudební produkce, jak už to tak na rodinných oslavách bývá, spočívala především v pití nejrůznějších jedů jako slivovice, piva a podobně, prostě taková pohodička, žádná velká očekávání, prostě pohoda.
V této době Michal (jakožto student FELu) přichází s názvem Farad, bubeník Libor dostává mononukleózu a první kapitola dějin naší kapely se tímto pomalu uzavírá. A po tomto zběsilém defilé faktů a jmen přichází konečně klidnější období s poměrně stálou sestavou, o tom ale až v příští kapitole.